pondělí 19. ledna 2015

Jizerská desítka

Ráno tůruju Focuse, který spal 14 dní, po desateru vrčení hřídele diesel naskakuje. Pak naložit troje běžky, čtvero sněžnic, dva batohy přístrojů a nástrojů na fakultě a hurá do Jizerek. U libereckých tunelů volá Ondra, že na Smědavě bude až v jedenáct. V krajince je slunečno, projedeme s Jakubem bučinama a přemítáme, že bychom se měli vydat po žulovýcch skalách co vypadají jako různé bytosti. V Raspenavě je jarní nálada, i na Smrku je jen pocukrováno. V Hejnicích už není objížďka a tak nemusíme přes Libverdu. Poutní kostel vrhá pěkné světlo. Pár bagrů maká na Bílém potoce, přemítáme, která povodeň to zas veme. Za Batrlovou boudou v třetí serpentině nastává zima. Čára sněhu je tu ostrá. Na Smědavě je zimní nálada a půlmetr. Parkovacího dědu balamutím, že jsme tu od ochranářů, nakonec mám jejich cedulku. A nemáte nabíječku na Nokii? Jelikož si libuju v obsolentních telefonech, minikulatý konektor na otřiskané mejdlo mám. Děda tluče na chalupu nedávno překoupenou vlastníky Montany ze Souše, aby si mohl dobít. Před barákem se prohání sněžný pásák. Ze svahu na mě haleká běžkař zda nemám zapalovač, že má urvanou packu od hůlky. Látáme to stříbrnou páskou v rozhovoru o namrzlé stopě Padesátky, kterou jel. Dnes jste to vyhmátli, parádní stopa. V zápětí se objeví Jana z hydráku, zrovná má sněhoměrné pondělí. Tak si přejeme k novému roku. Balíme saky paky za družného rozhovoru s dědou o humínových látkách, železu ve vodě a průseku od Zeleného kamene a jak jedni příkopy budují a druzí je zahrazují, to je ta dialektika. Potřebovali byste na to všechno spíš sáně, dí děda. Stopa je upravená, malinko mrzne, jedu na svých letitých červených salomonech svých dnešních 10 pracovních kilometrů. U vybydlené maringotky, kde jsem před třemi lety spal na své soukromé pouti z Hřenska na Sněžku, volám Ondrovi, že mu tu nechám teploměrná lízátka, ale dnešní výlet se rozhodl mít kochací a tak se sejdeme na Velké louce. Nad průsekem přesedáváme do sněžnic. Za chvíli je tu Ondra s Petrem a tak kecáme o Philippovi, že přijede zas do Prahy. Hrabeme se sněhem, čerpáme a vysáváme vodu, zámky zamrzlé. Taky zkalibrovat hladinové čidlo v potoce o 33 mm. Křivky loupou šišky z kleče. Někdy do červena, někdy je bříško zelené. Postupují v hejnu systematicky. Jedna se nechala nalákat i na šlupku banánu. Nazpět je stopa ještě lepší, trénink s báglem na lyžích jsem už potřeboval. Tep v aerobním pásmu tak asi 120. Od rozcestí na Černé Smědé kloužeme k autu. Jakub jde pro vzorek na Bílou Smědou a já balím saky paky. Taky způsobně stočenou nabíječku za stěračem. Startuji o notně hůř a je ve mě malá dušička, na další zimu musím koupit novou baterku. I kombíka jsem už zaplnil, jak jsem dokázal jezdit s třídvéřovou Fiestičkou pomalu nechápu. Na dvojku serpentinama pod Paličníkem a potemnělýma vesničkama. Chytám jen polská a německá lužická rádia. U výzkumáku už čeká Anne a Simone na zítřejší program. Jedem pojísti cosi do Globusu, špíz brambory, vývar a šopák jsem si vybral. Na baráku chystáme výbavu na zítra, pH metry, lahvičky, impregnuju lyže. Se Šimonem probírám rodinné konstelace, systemický koučink, podvědomí a vědomí. Zas hromada zpráv a úkolů na mailu. Zůstávám ale ve snění o tom, jaké je to být keltským druidem.

Žádné komentáře:

Okomentovat