Nastal podzim. Pro mne je tím obdobím čas kousíček před rovnodenností a kousíček za dušičky. Odštěpek mé keltské duše by řekl od Alban Elvedu po Samain. Čas, kdy se k překotem jízdy na tobogánu zkracuje den, matematik by řekl, že akcelerace přibývání noci právě prošla inflexí. Dny nejdříve ostře zářivé a blankytné dokreslené barevným listím, později zahalené do mlhy nad řekou, která se zprvu páří, později obaluje jíním ruderální příběžní květenu. Jinovatka zprvu ještě taje a dělá rozpustilé kuličky na kapotách aut, později se z mlhy, kde lze už jen tušit rozptýlené světlo, ozve křik ze zobanů kovově lesklých ptáků ohlašující přicházející zimu. Ohlašující ten konec cyklu. Podzim je pro mne, ač zrozence bujarého jara ve znamení ohně, obdobím lásky. Klasik by ji směřoval do jara pod květy sakury, modernista by napsal letní románek s třešněma za uchem, ale pro mne je to právě podzim. Láska je pro mne mentální záležitost, vztah duše k duši a ještě někam výš. Čas moudrosti vědmy, moudrosti prožitku. Kdy země sklízí plody, hodnotí a připravuje se založit nový rok, nový život.
Martin Šanda, 3.10.2015
