Včera byl pro mne zas nový zážitkový den na cestě
spirituality. Poté co jsem předvčerem probral úspěšně nasměrovné feng shui
úpravy ve svém bytě pro můj archetyp země s kovem se svou východní vědmou, jsem
byl povolán pofotit jedno biblické divadlo u Adventistů, kde jsem již se
sklíčkem řádil před rokem. Krčský sbor mé dávné spolužačky Jitky dnes hostoval
ve spřáteleném prostředí Vinohrad. Ač jsem byl do dlouhé noci puzen
neodkladnými úpravami svého terapeutického webu, vstal jsem na čas a všechna
doprava jela, takže jsem naproti Asklepionu do honosné Londýnské, vypadající
jako ulice kolem Kensingtonu, dorazil na čas. Místo v domě Adventistů mě
překvapilo moderností a prostorností vestavěné kaple ve vnitrobloku s atriem a
ve dřevě vyvedenými biblickými výjevy. Všude spousta dětí a rodičů, jak na
nějaké školní akademii. U mixážního pultu jsem natrefil na Jitčina manžela
Pavla s mocným nazdar a pak zahlédl dalšího Pavla, též spolužáka z libeňského
gymplu, který s manželkou a dětmi patří též do Krče. Objevila se i Veronika a
na galerii jsem byl upozorněn na Lucii. Možná se objeví i Ivana a Petr. Vypadá
to na takový minigymplácký sraz.
Vyfoť mi ještě tyhle perníčky, ve spěchu a jemném stressu
žádá Jitka. Divadlo už mělo premiéru o vánocích, ale to jsem se věnoval své
konstelační spiritualitě a nemohl jsem přijít. Mezitím jsem si ale pořídil nový
objektiv a blesk, takže to bylo ku prospěchu. Po krátké úvodní modlitbě a písničce
nastupují děti v bílých heboučkých oblečcích oveček. Tématem jsou ztráty a
nálezy zatoulaných ovcí, mincí a ve skutečnosti lidí. Kdo zná ví, kdo nezná,
třeba si najde. Snažím se při focení nezaclánět, někdy zprava, někdy zleva,
někdy na bobku, či ze země, hlavně aby mi moc při dřepu nelezla čárka z texasek
pod trikem. To se do tohoto sboru moc nehodí. Bohaté Vinohrady jsou patrné i
zde. Jádro sboru tvoři střední vyšší třída doktorů, manažerů a úspěšných
podnikatelů, jen tak dle vzhledu, oblečení. Divadlo probíhá pěkně, malé děti
vědí a někdy se roztomile samy zatoulají, i ty starší v rolích andělů na úřadě
nebeských ztrát a nálezů. Napadá mě film Andělé všedního dne z nedalekých
Nuslí. Divadlo formují profíci, Jitčini kluci dvojčata v rolích pasáčků i
žebráků. Sleduju tu genetickou moudrost přírody svých spolužáků a jejich
protějšků, jak je v dětech vidět variabilně obojí rodič a přitom vzniká
originální život.
Po divadle je pauzička, kdy část herců odchází. Váhám zda má
mise též neskončila, ale říkám si, vstal si v sobotu tak brzo, počkej si tu na
bohoslužbu. Moje intuice mne nezklamala, je to zajímavá podívaná. Místo kříže
či kalicha je na zdi vertikálně napsáno Ježíš. Bohoslužbu moderují dva
pubescenti ve volných košilích na bezdrátové mikrofony. Pak nastupuje song
servis. Tedy velebení Hospodina formou českého mainstreamového gospelu. Vzadu
někdy lehce extatičtí rodiče, ženy s pečlivým makeupem a ve svátečních šatech,
v první řadě děti předškolní až lehce školní. Tí víceškolní s rodiči vzadu.
Dítka zpívají obuta do lakýrek, oděna do sukýnek či oblečků s motýlem. Říkám
si, že pro mne je bližší dospělá a hlubší spiritualita. Toto zavání lehkým
vymýváním mozků. Nakonec ale pragmaticky vzato je lepší mít v hlavě řád a víru,
než tápat a fetovat. Jsem shovívavý. Něco málo promítání na plátno s lehce
stravitelnými evangelizačními písněmi dělá vhodnou a citlivou formou i můj
farář Roman. Evangelizace druhých není sice má parketa, ale jsem tomu otevřený.
Moje cesta je jiná.
Kazatel Michal je mi zprvu lehce nesympatický, cítím z nej
amerického telekazatele, ale rád svůj dojem opravuji, když ve fialové kravatě s
bílými puntíky lidsky hovoří a inteligentně filozofuje na téma ztrát a nálezů v
životě. Třeba na vlastním příkladu jak se lidé sobě mohou odcizit. Vše jako
apel na tmelení rodiny, která je tu hlavně pro děti. Vidím v konstelacích často
ty žalostné konsekvence, když tomu tak není. Hlavně ale ať to život přináší
opravdově, bez přetvářky a vzniku rodinných tabu. Ta pak tvoří bludný ledovec
pod hladinou. Závěrem přímluvná modlitba. Michal má roztažené ruce a prsty u
sebe do tří proudů skoro jak Arnold v Total Recall, možná symbolizace tří
směrů, jako svaté trojice. Betonové překlady z mého úhlu pohledu vykrajují do
okna kaple božský trojúhelník přeťatý křížem. Ach ty podprahovky od matrixu,
mám vás tak rád.
Následují obědy, překvapilo mne, že vinohradský sbor nehostí
sbor krčský, který odjíždí na svou hostinu agapé domů. Chystají se stolečky pro
děti a dospělé. Odcházím do nedaleké indické vývařovny, kde jsem si na talíř
naložil hromadu vegetariánských pokrmů. To mne s nevyspáním totálně skolilo.
Jdu na metro, naštěstí A, protože C nejezdí. Pak bus a rovnou do postele.
Prospal jsem zbytek dne. Ještě poslední teple žlutý nátěr na skříni než začnu
nanášet umění. Mám posvěcení od Hynka, že mohu využít jeho osobní motiv, který
mu taky přišel jako vnuknutí. Držte mi palce.
Martin 21.2.16
