středa 20. července 2016

Nákup otce

Dnes v Kauflandu sympatický otec skoro čtyřicátník, sám, dvě roztomilé holčičky 3 a 1 rok, které se musely během placení vyběhat po krámě. Pak je ulovil, tak dováděly v košíku, zatímco on pobíral celý dlouhý pás do pěti trvanlivých tašek, které měl pečlivě poskládané a tetrisově ukládal nákup a tašky vršil na ucha košíku, protože uvnitř dováděly jeho divy. Všichni muži na to hleděli solidárně, jak pokladní muž, tak já za ním i opilec za mnou. Nikdo nehudroval, že to jde dlouho, všichni jsme cítili respekt. ‪#‎fathersday‬

neděle 3. července 2016

Křidýlko nebo stehýnko?

Asijské bistro jsem si dlouho v Roztokách přál, jen kvůli tomu nemusela lehnout má oblíbená hospůdka U krbu. A tak jsem po 18 letech mého výskytu v Roztokách zavítal poprvé do Zámecké pizzerie konečně zjistit, jak se věci mají. Oproti nedaleké Koruně mě nalákala denní nabídka kuřete s bramborem. Na úvod musím pochválit, že jídlo bylo chutné, čerstvé, správně upečené kuře, dobře uvařené brambory i pokud jde o skromnou oblohu. Servírování na talíři průměr. Jídlo, které nasytí a neurazí. Cenově s pivem 11° za 132 Kč je též adekvátní cena. Přesto mě mezi oči praštila řada věcí. Jednak mě nalákalo hned u vstupu pivo Tři sestry (vyvedené i s trojitým piktogramem), kdy zápis v růžové fixe nefiltrovaného piva rocku totéž potvrzoval rozlohou 2/3 reklamního interiérového zrcadla. Když jsem si ten skvost roku chtěl dát, servírka s děsem v očích mi sdělila, že ho nemá. Tak jsem si dal Kozla, stejně jsem ho chtěl na první dobrou. Snad jako cenu útěchy jsem si vytáhl trojstesterský podtácek a nefiltrovanost nahradil nápis na půllitru od Gambrinusu. Servírováno z tácu Rychtář v oblečení - tričko Holba, zástěra Unětický pivovar, jídelák v deskách Birell. Ve vlastnických strukturách českého pivovarnictví se sice ztrácím, ale nemyslím si, že toto je to pravé prosazování brandu spojených jihoafrických pivovaren. U kuřete jsem byl trošku překvapen, že jsem ho dostal i s krkem, ale nejsem vybíravý, i ten jsem obral. Majitel, či moudrý vesmír vytušil, že mám slabost pro řádová bratrstva a tak jsem jídlo dostal na osmibokém talíři Penzion Malta - i s křížovým emblémem. Než jídlo přišlo a pak když jsem dopíjel mi to nedalo v tomto duchu obhlídnout celý podnik. Vyštosované talíře na pizzu kousíček o mého stolu byly všechny (aspoň tato sada) otlučené. Nemám nic proti podnikům, které vzniknou sebráním různorodých stolů a židlí, pokud to někdo dokáže vkusně naaranžovat a akcentovat to, že to tam má být. Zde mi ale veškerý interiér přišel tak nějak skoupený ze skrachovalých hospod a nebo vetešnictví. Židle asi čtyř typů, aspoň že u každého stolu byly stejné. Čtyři nesourodé lustry různých dobových stylizací. Vícekrát propálená šňůra od vitrážové ledničky (kde se skvěly akorát slané tyčky), uražené dva rohové kachlíky hned na parapetu nad mojí hlavou, na kterých ležel zaprášený samorost z takové té části stromu, když se projevuje rakovina. Za mnou uvnitř interiéru otevřený bazének ze zlatými rybkami napájený vzduchovátkem z umulousané prodlužky a rozdvojky hned vedle na židli, kde visela i pruhovaná mikroténová igelitka s neznámým obsahem. Průsvitem jsem tipoval kus masa, ale za to ruku do ohně nedám. Spíš krmení pro rybičky by se do toho koutku tématicky hodilo. Kousíček opodál vedle pece na pizzu (s pozinkovaným trubním odtahem v části baru) nedovřené víčko od čalamády a hned vedle nakládané papriky, obojí obsypané solí. Stoly z části čtverečkovaný ubrus, to mi přišlo do pizzerky příhodné, z části se skleněnou deskou, brand jsem již nezkontroloval. Šlo by takto pokračovat v posouzení sbírek džbánků, kafemlýnků a dalších artefaktů v částečně roubenkovém, částečně jižansky oranžovém interiéru. Snad na závěr, poslední megafail mi přišly nakolmo zazděné drenážní cihlové trubní tvarovky. Jejich dekorativnost sporadického použití mi uniká. Nehodnotím část za barpultem a kuchyni, tam jsem jen letmo nahlídl pohledem a pár věcí spíše estetického rázu bych též mohl zmínit. V restauraci bylo kromě mě dalších 6 klientů, nedělní prázdninově ospalá atmosféra byla poklidná až přátelská, přesto jsem si odnesl zbytečnou pachuť. Majitel se očividně snaží produkovat dobré jídlo a pití, ale místu chybí jakýsi šmrnc či jen základní vytříbenost. Pokud je prvoplánem oběd ve vetešnictví, neměl bych nic proti (podnik by se asi nejmenoval Zámecká pizzerie, ale třeba Kafe v kufru, zde je to tak ale nějak napůl. Jediný dekorativní prvek hodnotím pozitivně a to jsou na míru dělané keramické držáky na příbory s názvem tohoto podniku (jakkoliv tyto skupinové držáky na příbory do stolovnictví nepatří). Relativně jednoduché a na všech stolech stejné. Majitel či kuchař, možná obojí v jednom se otáčel seč mu síly stačily, servírka slušná, ač od italského zámeckého podniku bych čekal trošku víc žáru a stylu, ale to mě neurazilo. Tak nevím, stačilo by málo a podnik by mohl mít lepší jméno. A myslím, že by to nestálo zas tolik peněz. Na jídlo sem určitě ještě zajdu, plánovaně strávit hezký večer nejspíše nikoliv.