Posel z Fátimy

Před mou plánovanou velikonoční cestou do Řecka jsem uvažoval zda nevyužít dobrovolnický systém přespávání na gaučích a tak jsem založil konto. Nakonec na plánované přespání v Soluni po vigílii ve sv. Cyrilu a Metoději jsem se rozhodl přenocovat v autě a na to, že taky poskytuju gauč v Roztokách jsem skoro zapomněl. Systém mě nechával chvíli být a na počátku května mi poslal tři zájemce. Dva z nich jsem prošvihl a i celkem jsem si nebyl jistý, zda chci někoho k sobě brát, ale pak jsem si řekl, chlapče, dal si se na vojnu, tak bojuj. Jednou si nabídl, tak neodmítej. Nabídka přišla od sympatické dívenky z Portugalska, která se chystala navštívit Prahu se svým přítelem. Jasmína a Samuel. Její příjmení mi přišlo nějak povědomé a tak jsem zapátral ve svých dávných toulkách a připomněl si, že to znamená kurýr. Jméno Samuel je samo o sobě už božsky silné a tak jsem čekal co mi tento pár přiveze odtamtud za zprávu. Docela rychle jsme se dohodli na drobné změně termínů a já tuhle zprávu s fotkou poslal jedné své známé. Jestli pak to vidíš jak je Jasmína neskutečně podobná té z tvého příběhu?, vypálila známá Užasle jsem si uvědomil, že má pravdu a našel čtvero srovnání. Jak kdyby vesmír použil stejné těsto, jen ve své rozmarnosti nasypal trošku jiná koření. Na toto setkání jsem byl už tak vážně zvědav a teď navíc tohle. Na své nocležníky jsem čekal v pátek co byla noc kostelů a trochu jsem litoval, že nepůjdu prozkoumat Nejsvětější srdce páně, kam mě můj matrix taky stále tahá. Setkání s Jasmínou a Samuelem bylo pohodové, jakobychom se už dávno znali, odvezl jsem je domů do Roztok a po počátečním rozkoukání se oba chovali tak přirozeně, jakoby to tu znali, hned na oplátku udělali večeři - balené placky a povídali jsme si o tom co kde. Jasmína studuje v Německu hru na varhany. To mě polilo poprvé nad tou synchronicitou, když pomíjím tu pozorovanou tělesnou shodu s ženou mého srdce. Najednou Samuel říká, hele víš dnes je ta noc kostelů, rádi bychom se zadarmo podívali do Sv. Mikuláše. Tedy ujednáno, jedeme zpět na Dejvickou a odtamtud metrem. Oni do Mikuláše a pak jsem je poslal přes most ke Křížovníkům a do Salvátora a já na Jiřák k Plečnikovi. Vešel jsem znovu podruhé do toho kostela a měl jsem pocit, že jsem spíše v kosmické lodi než v kostele, hranatá strohost, prostor, kovové mosazné sochy, Ježíš nepřibitý na kůlu, ale rozdávající náruč s červeným srdcem, kolem český příběh, drahokamy na pozlacených liturgických předmětech. V hlavní lodi probíhala nějaká instruktáž o zastaveních golgotských a tak jsem prozkoumával sakristii, jež jsem do té doby považoval za zákristii, tedy za Kristem, nikoliv od základu sacrum. I klubovnu skautíků jsem našel, a hlavně pak kryptu, tak zde je ten motor tohoto vesmírného korábu, malý ale energeticky dostačující. Chtěl jsem už vyrazit za svými nocležníky k mostu, ale začlo usilovně pršet a tak jsem se usadil do lavice. Z varhan se v tu náhle rozlehlo prostorem Te Deum a mě znovu polilo. Člověk své minulé životy holt nezapře. Přistihl jsem se, jak mám ruce sepnuté a propletené, lokty opřené na lavici a připomněl si, že Te Deum jsem nedocvičil na i jinak sychronicistní saxofon. V metru jsem potkal souseda Petra, který jel taky z toho kostela a tak jsme to probírali cestou. Jasmína a Samuel už bloumali po stanici metra celí zlití a tak jsme mým autíčkem vyrazili k Roztokům. Petr se postaral o kulturní program diskuze o portugalské hudbě a tak jsme šťastně dojeli. Vybalil jsem stojan na sušení prádla, půjčil knížku o českých pamětihodnostech ve španělštině a sám se uložil na gauči, ponechajíc ložnici poutníkům. Přemýšlel jsem co má být to jejich znamení, stále jsem žádné neviděl. Ráno jsem vybalil snídaňové propriety, rychle jsme to do sebe naházeli, pročež jsem jel na oddílový výlet na Kounovské řady a znovu vyrazili fiestičkou z Roztok do Dejvic. Ani nevím jak na to připadlo, ale hned za Roztokama na silnici najednou lítalo prostorem mého malého vozítka jméno Maria a že snoubenec Samuel bude mít děvčátko toho jména, rozuměj s Jasmínou. Ta seděla na zadním sedadle a vypadala v zrcátku ještě více jak má imaginace a začla vyprávět příběh o zjevení Panny Marie ve Fátimě třem malým dětem, jež jedna byla stejného jména jak ona. Polilo mě mravenčení od hlavy až po hrudník a taky do obou rukou s zježenými chlupy. Do Portugalska se beztak chystám na konferenci, zdá se že klíč leží mimo jiné tam, ač Lurdy, místo toho druhu, byly pro mne naprosto ploché. Už se nemůžu dočkat co přijde cestou. Viagem segura!