Partnerství z metra

Jedu takhle včera ráno z Roztok vlakem s cílem na Střížkově, kde mám sraz s kolegou a spolujízdu do Liberce. Tedy v Liberci jsem byl i předvčerem, ale do Prahy jsem jel na Martina Švihlu v Maitrea a závěrečný díl mužských zážitkových večerů tentokrát s kapitálním tématem. Muž: vztah k ženám a láska. Po ránu jsem stihl dřívější roztocký vlak než ten plánovaný na knap, to jsem rád. Vystupuji v Holešovicích a záchod v mekáči by bodl. Jsou tam ale na lufťáky zařízení a klíč dává děžurná. Tak pokračuju do metra. Zrovna přijíždí souprava, co je celá polepená nějakou strakatě stříbrně červeně bílou reklamou na pojišťovnu. Nastupuji. Co čert nechtěl, je to taková ta jednotka, co vás z ní na Ládví vyhodí, že do Letňan pokračuje až ta další. Ale čas mám, v klidu vystupuju. Chvíli tak bloumám po peróně, souprava nějak neodjíždí a tak si prohlížím tu celostní samolepku na jejím těle. Nad dveřma je něco jako jména v trhacím kalendáři, no a je to tu zas, to nejbližší jméno nad dveřmi je to, co se mi furt beznadějně a neřešitelně vrací: nějaký můj blok?; projekce z podvědomí?; zpráva zeshora, kde čas lineárně neběží a vědí tam o budoucnu svý? Enigma bez kódu. Myslím v tu chvíli, že je to už celé, ale není. Hned vedle tohoto znamení je další, vyvedené v bílém písmu na červeném podkladě a je to tak třikrát větší než ten font kalendáře: Ten nápis zní: Na partnerství záleží.