Miska s kazem

Čtvrtek: Během třídenního meditačního kurzu v ústraní “Kdo je uvnitř“ stojím v samoobslužné frontě na první jídlo, vyžadující, abych si vzal keramickou misku ze sloupce na sebe naskládaných misek. Misky vypadají docela nově, je jich pár tuctů a jen pár kusů má malý odštěpek na okraji. Samozřejmě to bych nebyl já, abych na mne nevyšla ta odražená!

Pátek: Cvičím, medituji s měnícími se komunikačními partnery a místy, vyhrabábám co je ve mně fyzicky, emočně, popisuji významy pocitů. Všechny mé náhodně čekající misky jsou odražené! Přemýšlím je prohodit, ale pak si říkám: Můžeš žít s odraženou miskou, třebaže tvé záměry jsou neposkvrněné.

Sobota: Jdu ještě hlouběji, přichází únava, nohy jsou těžké, záda bolí, hrdlo je v plameni, svaly jsou unavené. Mé vnější myšlenky odchází, zaměřuju se více na přítomné okamžiky a taky na pauzy na pití, na spánek ve vlhkém stanu a na výborné jídlo. Při vybírání nově umytých a náhodně navršených misek, VŽDY dostanu odštípnutou. Jaká je tak asi pravděpodobnost v Kosmíru, když se vynásobí tyto nepatrné možnosti? To musí být nějaká zpráva! Už mě unavuje čeština, stále stejná slova pro pocity a tak se táži Mistra, zda se nemohu vyjádřit v angličtině. Mistr váhá nad tímto neobvyklým přáním, ale pak mi dovoluje to zkusit, za podmínky, že komunikační partner bude umět dobře anglicky, což nevím. Tak zůstávám s češtinou.

Neděle ráno: sedím sám na matračce zatímco ostatní už sdílejí. Nikdo si mě pro komunikaci nevybral. Tohle si nezasloužím! A navíc mi místo člověka přidělili zrcadlo. To je kruté! Jsem hodný kluk, tak proč? Přichází smutek, ponížení, resignace, ale cvičím sám se sebou v zrcadle a ukazuje se, že to až tak špatné není. Po chvíli mi mistrův učedník přikazuje zavřít oči. Když je otevřu, sedí přede mnou sám Mistr a toto sdílení je jak vejít do jiného světa. Ukazuju mu v angličtině jak dobrým žákem jsem, pravděpodobně jediným z přítomných, který dokáže své pocity a myšlenky vyjádřit v plynné angličtině. Potom zas čekám ve frontě na jídlo. Ach ne, další odštípnutá miska, znamená to, že nejsem ještě dost vyčištěný? Náhlá bezděčná pohnutka zevnitř, abych odstranil hrníček na čaj jinam, má za následek, že odštípnutou misku vzal někdo jiný a ta další je už bez kazu! Je toto znamení změny?

Neděle poledne: Cvičím s mistrovým pomocníkem. Je to s ním těžké, jeho mlčení a ostrý tázavý pohled mě vybíjí. Jsem silně spánkově deprivován, šíleně mě bolí hlava, sotva stojím na nohou, moje srdce vyťukává SOS, ruce se mi klepou, jsem zlostný a nevděčný. Jediné na co myslím, je KONEC. Buď tohoto kurzu a nebo mě samotného. V meditaci prodýchávání čaker jen tak stojím a kroutím trochu rukama a to mám tuto meditaci zvláště rád. Smutné, ale musím přežít. Jdu pro poslední jídlo: Čeká mě tam nová a nepoškozená miska.

Cestou domů, kousek za centrem meditací, nabírám stopařku. Dobře vypadající žena středního věku, která se už nedostala do autobusu. Po chvíli rozhovoru vyplývá, že je dobrá známá mého jiného dobrého známého a že máme co sdílet. Štavnatá pole ječmene, žlutou barvu řepky, kvetoucí stromy, chození po vulkánech. Dokonce znám podle jména jejího manžela, výborného fotografa, jelikož mě fotografie zajímá. A za toto hlídání mého ospalého řízení ji dovážím až na místo, které si přeje ač je trochu mimo mou cestu.

Poučení: Nikdy moc neočekávejte, že se splní vaše netrpělivá toužebná projekce, ale dejte do tohoto přání svou energii. Jak říká Coelhův Alchymista: Když po něčem toužíte, celý Kosmír se spojí, aby toto přání splnil.
http://www.kdojeuvnitr.cz/kdo-je-uvnitr/hledani-buvola/
Martin Šanda, Skalka u Doks: Kdo je uvnitř: 8-11.5.2014