Život je pecka

Ráno v polospánku koukám co bych na sebe navlík, a v tu zřím na židli rozchozené tričko v zemité barvě se zelenou květinkou. To by bylo fajn, dnes neučím, triko bez límce si mohu dovolit. Jsou tu 109té narozky mé babičky Marie, už jen čtvrtstoletí virtuální. Dnes sice není neděle ale banán mi nestačil, tlačím ve školním bufetu debrecínské nožičky a dva slunečnicové rohlíky. Předsevzetí vystřihnout karbohydráty s lepkem se holt nedaří. Noviny se předhánějí. Aktuálně mlsá na tom, že Ovčáček dává vale prasečkářovi a jde dělat stafáž Krndě jako hlásná trouba tunelu. Obrýlení sourozenci, slušelo by jim to. ČVUT zakládá Fakultu cyklostudií o tom jak napumpovat správně duše coby člen sdružení Zatáčíme napravo. Meopta se k mému údivu spolčila se singapurcema a vyvinula digitální flexaretu. Tohle digitální retro mě magnetizuje a článek hltám. Že bych to koupil tátovi, ortodoxnímu flexaretistovi? Až šestidenní dvanáctihodinový pracovní týden a výplata v pytlích rýže v českém montážním závodě mě uzemní. Spěchám na rehabilitaci, kde je to o všem jiném než rozcvičování kolena. Jáře ukazuju podlitinu pod pro změnu levým kolenem o velikosti rozříznutýho grapefruitu, kterou jsem si přivodil v pondělí na mnou rozlité vodě v laborkách. Sám sobě škůdcem. Cvičíme přitisknutí obou lordóz a protažení nohou a rukou. Bolí mě všechny svaly na těle, některé ani netuším, že mám. Ale prý mi to jde, přitisknout lordózy se mnozí učí měsíc, páteř ohebnou mám, myslím tedy fyziologicky. Zase musím po rekonvalescenci tvrdě nasadit fitko. Zatím jen včerejší lukostřelba, kterou Jára kvituje krom současného stání na podlitině. Tak Marťo, v pátek a už žádný úrazy, jo? Monika na sekretariátě poznamenává, že mám moc vtipný triko. Semtam nějaký ten dokument, email o hašteření se o eura s němcema a je tu oběd ohlášený zkouškou sirén. Těstoviny s nudličkama, ze mě bude křesťan obtěžkaný masovým hříchem hned od prapočátku. Mám zas nabitou kartu a taky peníze v portmoneé. Čtu bakalářku o izotopech, šteluju Romanovy deuteriové vzorky ze Švýcarska a myslím na Jakuba, co bojuje v plískanici na Jizerkách. Volá Gábina, že už má klíče od Davidova kanclu. Jdu uzmout vodu ze Studny Grálu, kterou jsem nabíral s Davidem v létě. Voda je překvapivě čirá a svěží. Telefonátem s Davidem kontroluju co mohu slejt, abych nezpůsobil nějaký ezoterický karambol. Ve čtyři máme setkání na památku profesora Zdeňka. Tahleta oslava života v podání jeho syna ze zahraničí je moc pěkná. Jako u Forda můžete mít libovolnou barvu auta, pokud je to černá, tak tady se pijí libovolná červená vína ze Zdeňkových sklepů. Vypráví se o jeho profesionalitě v klimatickém vztahu k hydrologii, golfu, houslích v symfonickém orchestru a k udivení všech i o jeho pokusech létat s letadlem se synem ve Vancouveru. Kluci hrají – Jdou po mě jdou na ukulele, kytaru a house a taky Sbohem galánečko. Roznáším chlebíčky, pak s nestorem hydrogeologie Mirkem probíráme zda ještě pomáhá nám nezkušeným, zrovna včera jsem svému diplomantovi Petrovi vysvětloval Mirkovu metodu stanovení základního odtoku v porovnání hladiny vody ve vrtech s průtokem v potoce. Za okny střídavě prší, sněží, fouká, svítí – Apríl se nenechal zahanbit. Tři skleničky červeného mi způsobují náladičku. Přemýšlím poslední dobou, že mám skvělou práci, tyto okýnka nepočítaje. Že mě baví, nedrásá, možná jsem už nad věcí a nikam se neženu, tak to chodí samo. Jdu na metro, přede mnou si ten Petr vede nějakou bambulku. Dalším bodem dnešního programu je představení se staršovstvu libeňskému evangelickému. Čekám na Janu v podchodu na Dejvické a běží mi desetileté reminiscence na tuto schybku, kterou jsem od holešovické tramvaje prošel snad dvoutisíckrát za svá studia. Jedeme do Libně, obě metra jsou nacpaná. Probíráme psychologii různých osob, které by potřebovaly napravit, aby nevytvářely stress ostatním. A taky lukostřelbu. Včera jsem střílel z kovového se stabilizátorem a měřidly a fičelo mi to s pěticentimetrovými rozestupy. Na začátečníka dobrý. Trenér Jirka mi ale málem poplival boty, když mě viděl natahovat tětivu od spodu při zvedání luku, jako za starých časů, kdy vteřiny znamenaly život. V tomto čase mě ale baví pomalý zenový meditační přístup i stoupací pozici na střelecké čáře už mám zažranou. Jana zas preferuje obloukový dřevěný luk, je to tradicionalistka. Kolik životů se asi známe? Z církví coby celibátníci, z kolbišť a lesů, kdy jsme končíky do zakládky dávali zprava a pálili po zvěři a nebo saracénech? Tohle je teda enigma života, kterou by snad ani Turing nerozlousk. Při malé zastávce na poště sleduju jak mladý úředník říká klientce, Vy jste tu byla taky včera že? Psycholožka s číslem 20 z mačkacího stroje, které je pro můj numerogram klíčové, to taky pozoruje a definuje to jako iniciaci komunikace. Maj stejný nosy jako čtyři pětiny párů, dodávám já psycholog amatér. Klientka avšak nereflektuje. Hele jaký mám bílý desky, jsou s kolečkama! ukazuje Jana co koupila. No já na své světlemodré s kolečkama od stejné firmy taky koukal, tak to bude snadný je dokoupit. Na sboru nás vítá Jakub, jdu si odskočit. Pak se ptám, zda je uvnitř teplo, že bych si sundal svetr, by mi nelezl podolek kávového trika. Jakub s Janou se smějí, protože i ona se přesně to ptala přede mnou. Lítá tady snad nějaká toaletní telepatie? S mým tričkem nastoluji podprahově zásadní téma. Staršovstvo čítá zhruba dvacet lidí. Vzpomínám na konstelační Zdenku a její sdělení jak je v nás to sedění u kruhu zažraný, napravici mám deset mužů jako mužskou energii, na levici deset žen, které rozbíjí jen benjamínek Jakub. Ještě mu kmen zřejmě nepřisoudil pozici na straně mužů a zůstává v lůně matek. S hladinkou vyprávím svá křesťanská znamení, rodinná, kmenová a cestovní setkání s vírou s lehkým úsměvem obecenstva. Přednášení mám holt nacvičený, naštěstí nás pan profesor nezkouší z kapitol svatých. Jana mluví podobně až mě jednou zamrazí. Těch našich životů muselo být víc a kdoví kolikrát je provazoval dřevěný přívěšek kalicha na hrudi, jako tomu bude teď. Spěchám do Kotvy, modré kolečkované klipdesky tam ještě mají. Hosana! U Hynka na Pecce zas fena rodí na své vrhací aprílové výročí. Život je pecka!!! A kdo ještě neví, to je ten nápis na tričku. Hynek má prostě fištróna.

http://www.peckyzpecky.cz/eshop-bio-triko-kratky-rukav-panske-zivot-je-pecka.html

Martin Šanda 1.4.2015