Nechutně zvoní budík. Kouknu na hodiny na ruce a tam čtyři ráno. Nekřesťanská to hodina pro nedělní sváteční den. Na ruku jsem si totiž dal digiálky, jež nepřeřídí žádný radiosignál. Ne tak u budíku a tak šteluju o hodinu dál. Takovýhle výlet v osm ze Smícháče a do toho ještě změna času. Ale další revival Kolibřický výlet nemohu vynechat. V 6:15 nového snídám banán a v kufru auta beru dvě čokolády (taková vzdálená skrýš, doma by totiž nepřežily hodinu) a mokře ospalými Roztokami pádím na vlak ukusujíc hnědou tabulku. Dnes to snad vyběhám a vyzářím. Na Masaryčce přidávám dvě škvarkové placky a za Andělem nádraží. Čekám na zastávce 361 a přichází dva Tomášové. Ale kde je Honza, Marta a Renata? Autobus pojede za 5 minut!!! Honza volá kde jsme. Ukazuje se, že vlastní nádraží má hned dvě zastávky téhož busu. Šťastné shledání v buse. S Tomem vodařem probíráme cestou podél Vltavy stanice na Prutu v Moldávii a taky slušné i šizuňské firmy v české hydrologii. Jsou tu Štěchovice a přesedávka na čtyřstovkový bus. Po pár kopečcích, co vypadají jak v Českém Krasu vystupujeme v Teletíně. Po krátké orientaci a Honzově pohádkovém výkladu o místních zajímavostech kráčíme na nedalekou vyhlídku Máj. Probírám s Martičkou co se událo v mém matrixu za poslední rok, hlavně nástup psychologických metod do mého skoro profesního použití. Výhled z vyhlídky je impozantní. Slézám po borovičnatých skalkách, abych vyfotil tu serpentýnu řeky, kde její hlava vypadá jako mlok. Ještě by to chtělo pár týdnů a romantická májová vycházka by neměla chybu. Chybu už teď ale nemají Tomášovi párečky v listovém těstíčku, ať žije neděle, která není postní. Tomáš s druhou Martou loví kešku a nechávají tam záznam a berou cestující slepici co chce do jiný kešky. Pokračujeme lesíkem za dovádění Matěje, Matyáše a Jonáše - řečeného Kačenky. Ve hře taky bylo jméno Jidáš a Ježíš, když už Tomáš má bratra Lukáše. Nejlepší by to bylo kdyby Jidáš s Ježíšem byla dvojčata. Nabízím Barnabáše, o tom prý úvaha taky byla. Přes údolí s potůčkem supíme na druhou Smetanovu vyhlídku. Některé pohledy jsou privatizovány chatařema, ale hlavní vyhlídka je zas bomba, dole osada Ztracenka, kolem které se vine další meandr. Obědváme, já rýži, ale taky kolují pralinky, čokoládky a velké oreo v provedení clever. Krajinka má lehce předjarně pošmourný ráz blížícího se deště od Němec a tak v Třebsíně parkujeme v hospůdce. U doškové kapličky to bzučí jako v úle. Na širokorozchodné obrazovce pospává Kníže s Bělobradým a něco řeší. Kolem lítají svíčkové s osmi a dablřízky s hranolkana. Dávám si utopence, vývar a nepasterizovaný Gambáč. Sedím s oběma Martama a vyprávím jim mé příhody s ženama posledních let, měsíců, týdnů i dnů s jejich nevěřícným kroucením hlavou prokládaným smíchem. Kdyby to nebylo vážný, bylo by to fakt na estrádu v tématu zpovědního magnetu, co se jeden dozví při rozepnutí podvědomí naštosovaného bloky. Vzorce se totiž opakují jako fraktály, jen já, doufám, jsem stále více nad věcí, čímž neříkám, že bez problémů. Člověk může změnit maximálně sebe a i to dá fušku. Cestou vykládám Martě princip rodinných konstelací. Chlapečkové lezou po Honzovi, který se tu naplňuje jako starostlivý otec. Pomalu výlet končí, je tu štěchovická laguna zadumaná v stínu Kordilér a taky prímová cukrárna. Necháváme odjet bus a jdeme na čískejky, kafíčka a latéčka. Větrníky se točí po stole jako v čínském kole, každý uzobává a degustuje. Probíráme další plán výletů a po hodině se já a Marta starší plazíme na autobus. S našima dvěma opotřebovanejma pravejma kolenama bychom ani jednoho zdravýho člověka dohromady nedali. V autobuse probírám s Martou numerologii. Je tu Smíchov a loučení. Jedu se do obchoďáku podívat na klipdesky v bílé a modré, které budou potřeba příští sobotu, ale aby v domě plném nepotřebností člověk praktické pohledal. Tak si dávám aspoň předraženou polívku v rybím krámě a ve wifi zoně, kam stejně nedosáhne moje anténka, šprtám z pdefka Matouše a jeho - po ovoci poznáte je a třicetinásobek semen. Je to rozvláčný psaní, Marek byl o hodně stručnější.
Pěšky se vydávám do centra a koukám, kde by se za týden dalo u Justičního paláce parkovat, nevypadá to. Je po dešti a připozdívá se. V Martinu běží nějaká estráda. Mladá holka z kazatelny melodramatuje Když jsem já sloužil to první léto. Ptám se faráře Jakuba, jestli je tohle zkouška akustiky, přikyvuje. Pak sám on zkouší jak je slyšet v ajfounu, který obíhá kostelem. Postupně si sedáme, já si šteluju tele a sedám si do šesté řady, jinak by byl úhel moc úzký. Přede mnou zůstává překvapivé volno. On ten nahoře ví, že potřebuju fotící výhled. Starší farář uvádí Jakuba do jeho nové pozice, tedy instaluje ho. My smrtelníci bez talárů můžeme tak maximálně instalovat Okna, zatímco zde se do Oken kostela instaluje člověk. Roman coby Jakubův mentor vypráví procesí otalárovaných, kde je taky Mikuláš a ten rozčepejřený farář z Podolí, jaký byl Jakub šikovný učeň. Zpívá se, Jakub z kazatelny na téma pomazání Krista dávno před smrtí, vypráví, jak chodil na bohoslužby místo toho, aby v zimě dělal něco užitečného, třeba zatápět. Má pěkný pevný hlas a i jeho kázání má hlavu a patu. Bude mu to nad mládeží slušet. Bohoslužba vrcholí vysluhováním Večeře Páně. Zatímco v eklektických kostelích se zvedá kolo nad bohabojné poddané, zde je to opravdu večeře v mystickém kruhu necelé stovky lidí. Má to hodně zajímavou energii, tohle souručenství připomínající opravdu poslední večeři. Dala by se z toho vytěžit slušná konstelace. Podezírám, že zde vědí, že dost možná některý apoštol byla žena. Nosí se kalich a připíjí. Přede mnou mezitím přibyla maminka se čtyřletou holčičkou celou v růžovém. Listuje si v Leporelobibli, možná bych mohl našprtat tu, je to tam celý pěkně v kostce a s príma obrázkama. Nakonec si podáváme ruce na důkaz Pokoje. Já i taky malé copaté slečně, které chtěla její maminka udělat radost. Holčička je z toho rozpačitá i důležitě povznešená. Jedu domu. Na roztocké zastávce potkávám dalšího Tomáše ze školy, taky vodař, ve floridské M čepici od Marlins mě nepoznal. Probíráme co a jak na dečínském labském stupni. Květná neděle se chýlí ke konci. Vzpomínám na Vatikán před dvěma lety, kdy davy šly proti mně podél Tibery s olivama a palmovýma a pak mě z Nepomuceno vezl Marek v kolárku na mopedu na Termini jako širón. Dnes jen kočičky, autobusy a u heretiků ani slovo o vjezdu Mesiáše na oslíku do Svatého města. A nebo že bych to prospal po tom ranním vstáváni? No možné to je.
Martin Šanda 29.3.15
Žádné komentáře:
Okomentovat