Sursum corda

Tento postní předvelikonoční čas je nadmíru netradiční. Postit se moc nedokážu, ani v množství ani v ingrediencích. Nějak na to prostě nemám sílu. A tak věnuji svůj čas. Trénuju na systemického kouče, s půltuctem lidí a tuctem rozhovorů za sebou to vypadá nadějně. A i na věci došlo. Tak dlouho jsem do vesmíru vysílal tu nepatřičnost parkovat před domem dvě auta a touhu to jedno věnovat až se to nakonec stalo případem, který jsem vůbec nečekal. Ve středu jsem předal klíčky a vozidlo a obával jsem se úzkosti ze ztráty milované věci skoro až duše, která mě nikdy nezradila, ale ten pocit se nedostavil. Spíše to byl pocit svobody, že by i toto byla forma očisty? Předat tam, kde existence má smysl? A zpráva, že bych se měl zaměřit na rodinný Focus a neodbíhat k autíčku pro singly? A napadla mne až taková předtucha, jaké to bude až ztratím rodiče? Čtvrtek je velký den. První, kdy začnu chodit na celoroční výcvik rodinných konstelací, tedy v kostce jak mystérium Zeshora nám dokáže ukázat, kde máme uzlíky na vlastní cestě, především v rodině. Ve čtvrtek sedím u Michala a probíráme šumavské vzorky na izotopy vody. Vrtí se mi mobil v kapse a tam alzheimerovské číslo. Vaší maminku odvezla záchranka do Motola s epileptickým záchvatem. Poslouchám to zjevení. Že bych i toto přitáhl, nebo jen už umím tušit věci dopředu? Překvapivě zůstávám celkem klidný. Tento typ projevu je poprvé, zjišťuju vývoj v nemocnici a poté co srovnám pracovní data koncentrace organického uhlíku se tam jedu podívat. Je to takové poloviční Waterloo, ale nakonec, každý prožitek vysílí. Celkem přítomně, s pozitivní emocí komunikuju s doktorkama. Myslím, že jsou rády, že tu nemají zbouraného vystresovaného trotla. Z Motola rovnou na konstelace. Zdenka je v nové lokaci, notně perifernější, ale vnitřní prostor má o dost lepší, než ten předchozí a to se počítá. Schází se správná parta inteligetních lidí a jako vždy, každý už má notně odžito, jak zjišťuju po úvodním kolečku. Zas jsem utvrzen od Zdenky, že jsem na své duchovní cestě a že první je Řád a pak Láska. To mé racionalitě svědčí, když i vnímací metoda se řídí pravidly a není bezbřehá, to jsem pak funkční i já. Pátek jedu zas do Nuslí, probíráme teorie konstelací a taky se blíže seznamujeme. 10 žen a 4 muži z různých koutů ČeskoSlovenska. Zde to funguje naplno bez hranic. Dojde i na můj aktuální příběh. Večer zas jedu do Motola dělat kašpárka a duchovní outěchu, co už jiného při markantním progresu z provenience CT způsobené deficiencí acetylcholinu. Místní saniťáci štělují na pokoji mámu na posteli s vtipem a grácií. Přisouvají mi židli se slovy: Prosím Velebnosti. To mi to minuloživotní farářství fakt tak stříká z uší? Večer má ještě Pražírna tříleté výročí ve stylu devadesátých. Mládež tehdy narozená trsá v převlecích s céčkama (ty jsme na základce handlovali ale v osmdesátých, nezlobím se, že jim to splývá) a tak si v druhé místnosti čtu barmské povídky, např. tu jak potkal mladý nuzák pána smrti. Přespávám u Davida na Ípáku na gauči, protože do Nuslí je to kousek. Nějak poslední dobou, co běhám tyhle vysoký energie nezvládám alkohol a taky netrénuju a stárnu. Jeden beton a jedno pivo a jsem druhý den jak v komatu. Ráno v sobotu zas svítí sluníčko. Jdu pěšky do údolí Botiče z náhorní planiny novoměstské. Zas pokračujeme, postupně už se nám ladí barvy triček, zjišťuju od sousedky, že učím jejího synovce. Včera jsme šli na indickou, dnes si dáváme nuselské sushi. Dohodnout se s japoncem, že chceme navíc zázvor a nikoliv zázvorové pivo je výkon a estráda zároveň. Odpolední host, tedy terapeutka pevným objetím je úlet sám o sobě. Metoda je prima, Jiřina Prekopová je kapacita, ale její žačka zřejmě hledá sama sebe a je poměrně neprofesionální. Zdenka koulí očima. Čas se protahuje a tak jedu zas oživit synapse zasažené amnézií. Mámě vykládám o kolu života a že to bude fajn, tenhle new age trip za hranice všedních dnů a vymejšlíme jako kdo další se narodí. Konečně doma, abych se trochu zrevitalizoval. V neděli se nějak ochladilo, jedu do Nuslí vlakem a tramvají, dnes okolní kouzlo periferie z dob rady Vacátka již nefotím. Probíráme co nám dal a vzal výlet do rehabilitace porodu od tantrické děvy. A krom mnohého, že neexistuje Odpuštění, to je jen házení pocitů viníka na oběť. Logiku to má, ale celé křesťanství by pak mohlo skončit. Samotné ukázkové konstelace jsou zas síla, včetně nahozených osudů. Hraju zas ve všem, většinou menší role a jednu větší. Cejtění v čakrách by mi šlo, musím si to ještě víc ozřejmit, ač už je celkem znám. O pauze probíráme kvantové provázání buněk dítěte a zemřelého rodiče se zenovou frekventantkou. V Motole zas na mě čeká večeře. Po dnešní obědové pizze a nemocničních houskách se šunkou od sousední pacientky fakt teda nezhubnu. S mým tělem dělat ještě mnohé jde ale s tímhletím na posteli už nic moc dělat nejde, jazyk je fakt pokousaný a zbytek taky nestojí za moc. Chce to už nový tělo. I v aura somě mi vyšlo, že jsem už dávno zasvěcený v pomoci odcházení, snad proto to zatím beru překvapivě věcně. K sousední babičce, které zbývají dny až týdny, přišel její syn. Postarší distingovaný pán, který se vrtá v kanylách a jehlách, zjevně doktor, podle mluvy s místním bratrem. Jako chirurg je zvyklý na rychlé Dej nebo Ber a Čekání zjevně není jeho parketa. Snad ještě stihne kousek mše, loučíme se. Po chvíli se vrací a přeje mi sursum corda. Máma říká, ať jedu taky okouknout kostelní holky, což mám v plánu. Od Střešovic jsem si dal večerní procházku zhasínající Prahou přes Hrad, Nerudovku, most a kolem Betlkaple. Dnes v Martinu je lehce starší farářka se svou dcerou jako laikem. Ritualizuju si to odpuštění našich vin, jakož i odpouštění našim viníkům, no když to není vynucené viníkem, snad to má platnost. Ale více se mi líbí to aramejské: Uvolni (pozn. red. Bože) lana chyb, které nás svazují, jakož i my pouštíme z rukou vlákna, jimiž držíme viny ostatních - to mi přijde systemicky konstelační až dost, na Boha pocity házet lze, On si s tím už poradí. Jsem ale po tom všem honění hlavy dost ospalý a tak zachytávám jen malověrnost israelců na poušti. Jediné co jim pomohlo bylo pozvedout svoje srdce.

Martin Šanda 22.3.15