středa 18. dubna 2018

Mongolský zoubek

Před rokem jsem absolvoval Tajemství železa u Vojta-y. Byly to mužské konstelace až na dřeň a pro mě poslední kapka, kterou přetekl pohár, ale velmi pozitivně. Od té doby se začly dít různé pozitivní věci, které už na mém facebooku prosakují a plánuju je zdokumentovat, až tento Rok zemského psa doběhne ke konci. Ve větším tempu jsem v životě nebyl, ale není to negativní, jen je to obrovská výzva a dohánění životních restů. Jedno z přání, které jsem si napsal u Vojty na pergamen stočený do ruličky bylo navštívit do 20 let buddhistický Himaláj a pak jsem tam ještě netrpělivě na papír udělal vsuvku a dopsal 1 rok. Matrix se vážně snažil a podařilo se mu i tento podvůdek splnit, taky malým protipodvůdkem. Země tibetského lámaismu to bude, ale bude to Mongolsko. Pracovní cesta na týden. Zprovoznit izotopový laser v Ulanbataru na institututu geografie a geoekologie. Vysílá mě tam Atomová agentura z Vídně, která po dvouměsíční prokrastinaci pustila příkazy žilou. Zdravotní prohlídka a očkování na tyfus, bezpečnostní testy (už teď vím co dělat u nevybuchlé miny, jak volat roger z HF rádia a případně jak jednat s teroristy, kteří mě zajmou hned na letišti, že nemám stát za ocasem vrtulníku a pomoct kolegovi, kterého trefí posttraumatický stress, hlavně nejezdit po silnicích, to je vůbec to nejrizikovější - prostě vrcholná dávka amerického kretenismu, národa bez common sense, kdy každý zaměstnanec UN prochází touto nalejvárnou). Krom toho vyplnit databázi pro žadatele o práci v MAAE. Dnes jsem posbíral vše potřebné jako je rezervace letenky, ubytování, pas, zvací dopis a vyrazil na devátou na mongolskou ambasádu kousek za fakultou v Bubenči. Mongolská ulice je hned vedle, ale ambasáda sídlí Na Marně. I já jsem zprvu přišel marně. Velmi milá správcová mi lámaně česky u dveří řekla, že pan konzul dorazí za půl hodinu a velmi mile mě pozvala dál a nabídla čaj. Sedím v přijímací místnosti prvorepublikové vily ambasády a koukají na mě dvě kamery, já koukám na geografickou a politickou mapu Čingischánovy říše a přemyšlím jak tohle celé proběhne. Pomalu se tu začínají štosovat mongolové. Správcová se mi omlouvá a posunkuje vrtajíc se prstem do tváře, chápu, že pan konzul je u zubaře. Z půlhodiny je hodina a já mám byt na jedenáctou u výběrového řízení. Nakonec pan konzul s trochu mrzutým výrazem přichází, ale i tak je milý a přátelský. Prohlídne žádost, informuje jak mám zaplatit (příběh v mé bance poslat eura z české do české banky je na samostatný fejeton a políček všem klausům, že doposud euro nemáme), pobavíme se s ním o ČVUT a já odcházím. Dnes je středa, tak si pro to přijďte ve středu, říká na rozloučenou pan konzul. To mám pro změnu zubaře já. Jak tohleto ten žertovný matrix vše dokáže sladit, vážně nechápu.
Martin Šanda 18.4.18

Žádné komentáře:

Okomentovat