Mám od včera takovou zvláštní sérii příběhů, která začla výjezdem z tunelu Blanka na Prašném mostě. Dovedlo mě to k přechodu a tam mi padla jako prvnímu autu červená. Sedím a koukám na chodce, co energicky něco domlouvá v telefonu. Kráčí od Min. obrany směrem k Min. kultury. Pak mi svitne, je to agent Psík (kdo neví oč se jedná, ať si vygůglí českou vojensky zpravodajskou blamáž v Libanonu). Psík vypadá mladě, ale je to vlastně zpravodajsky mrtvý muž. Večer odcházím ze školy a ve sportovním podél fakulty supí na kole Libor Rouček, pohaslá, kdysi zářící hvězda socanského euronebe. Ráno jdu od holiče stejnou cestou v protisměru a tam sklesle a zestárle venčí psa Richard Tesařík. Takhle znuděně venčil psy už když jsem před 25 lety sedával v posluchárně jako student. Dnes je ale o mnoho vetšejší. Pomnu i jeho tragicky zemřelého bratra. Většinou se tyhlety věci dějí po trojicích, ale dnes přišel žolík (a nebo nová série). V PPFce na obědě kolem mě prochází unavený Vláďa Mlynář. Říkám si, že tahleta rostoucí troska je bývalý mladý ministr, kterému do života vstoupil rozvod, operace oka. Přemítám nad prací, kterou pro Kellnera dělá. S dalšími dvěma chlapíky si v jídelně domlouvá schůzku na úterý. V civilu, nevýrazné normální šaty, obyčejný člověk. Tak já nevím, co to zas vesmír na mě vytáhl za karty. Opustit staré vzory a vydat se dopředu zřejmě.
Martin 26.5.17
Žádné komentáře:
Okomentovat